První zprávy o vzniku střelecké společnosti v Bílině se váží k roku 1797 k příležitosti holdování knížete Josefa Františka Maxmiliána z Lobkovic. Zakladatelem a prvním hejtmanem Střelecké společnosti byl punčochářský mistr Josef Mildner. Její činnost skončila někdy před rokem 1814, kdy byla založena nová společnost pod vedením Hauptmana Brauna, kterého později vystřídal Josef Göfert. I tato společnost se po trech letech rozpadla.

V roce 1819 požádalo 29 měšťanu o koncesi k vybudování střelnice v Bílině. Za tímto účelem uzavřeli smlouvu s Josefem Beerem a najali od něho zahradu na Teplickém předměstí. Střelnice byla postavena, ale neprosperovala. V roce 1830 jí postoupili i s pronajatým pozemkem měšťanské právovárečné společnosti k provozování. Byl v ní otevřen výčep, který pak byl zachován po celou dobu její existence. Počátkem čtyřicátých let 19. století se rozhodla skupina Bílinských měšťanu oživit činnost „Bílinské ostrostřelecké společnosti“, která byla v roce 1836 povolena Pražským místodržitelstvím s právem nosit uniformu, čímž v Bíline vznikl Ostrostřelecký sbor. Jeho prvním hejtmanem byl zvolen 22. srpna 1843 obchodník Josef Ulman. Po slavnostní mši podepsali členové v pamětní knize slib a na valné hromadě byl požádán o protektorát nad spolkem Ferdinand Lobkovic a princové Maxmilián a Moric byli jmenováni majiteli sboru. 25. srpna se konaly veřejné střelecké závody u příležitosti narozenin prince Maxmiliána. Sbor se rozhodl, že z výtěžku zakoupí pozemek ke stavbě nové střelnice. Tento byl zakoupen 15. září 1844 od pana L. Lukáše a s dovolením knížete nazván „Marianhöhe“. V říjnu 1844 byla obnovena smlouva s právovárečnou společností na střelnici starou. Ostrostřelci byli v tomto období ozdobou všech městských a církevních slavností. Vlastnili prapor, uniformy, zúčastnili se i přivítání císaře Františka Josefa I. na vojenských manévrech konaných na Újezde 10. září 1850. Pořádali pravidelné střelecké závody a zúčastňovali se závodu v Duchově, Lounech a Moste. Čestnými cleny sboru byli vrchnostenští úředníci a význačné osobnosti společenského života ve městě jako například MUDr. August Reuss, který byl synem význačného lékaře F. A. Reusse. V letech 1870 – 1880 se ostrostřelecká společnost dostala do špatné finanční situace vlivem neplacení příspěvku a pro zvýšené náklady na pořízení nových stejnokrojů a zbroje. Proto byl v roce 1881 založen fond na pořízení nového spolkového praporu, jelikož se starý za nejasných okolností ztratil. U příležitosti 100. výročí založení sboru byl pořízen prapor nový, zhotoveným Fr. Wagnerem v Chomutove a slavnostně vysvěcen 16. srpna 1896. V této době byl velitelem ostrostřelci starosta města pan. Ad. Dobrovolski. Za jeho vedení se podařilo ostrostřelecké společnosti vyrovnat finanční situaci, vyzbrojit jí novými puškami od Vídenské firmy Eberius a Tlach, vlastnit střelnici a hudbu v efektních uniformách. V nové náborové akci v roce 1904 získala společnost 29 nových clenu. Za první světové války ostrostřelecká společnost zcela zanikla.

Po vzniku první Československé republiky v roce 1918 vznikaly četné české, slovenské a československé střelecké svazy a obce, spolu se Sokolskými střeleckými jízdami, ve spolupráci clenu válkou zaniklých ostrostřeleckých sboru, kteří nadále projevovali zájem o sportovní stříleni. V pohraničních oblastech převážně osídlených obyvatelstvem německé národnosti se tyto české spolky těžce prosazovaly a stejně tak tomu bylo i v Bíline. A tak můžeme sice nalézt v archivu zmínku o tom, že v roce 1925 byla pod Bořněm postavena střelnice, komu však patřila, jaké organizaci, zda sportovní či vojenské o tom doklady nejsou a chybí i prokazatelné místo, kde střelnice stála. Lze pouze konstatovat, že na tomto prázdnu po dokladech má největší podíl druhá světová válka, která smetla spolu s dalšími důsledky vše, co s tímto sportem v Bíline souviselo.A tak se můžeme setkat s doklady o sportovním střílení v Bíline až v polovině roku 1946, kdy v Bíline vznikl Svaz brannosti. Ten byl však stejně rychle nastupujícím režimem zlikvidován jak vznikl. Jako Skaut a Sokol, který mel po zrušeném Svazu brannosti v organizování sportovní střelby pokračovat. V roce 1953 byl založen Svazarm jako organizace zabezpečující střeleckou činnost v ZO brannými závody Dukelským, Sokolovským a přípravou branců. V roce 1955 na základe požadavku zájemců o sportovní střelbu předložil Státní výbor pro tělesnou výchovu a sport vládě Československé republiky návrh Pravidel sportovní střelby dle UIT. V Červenci 1956 je tento vládou schválen, načež se zakládají v okresních městech Sportovní střelecké kluby. V Bíline je založen I. okresní SSK s programem speciální přípravy střelců v disciplínách libovolná a sportovní malorážní puška a malorážní pistole, dle pravidel UIT. Po šestileté existenci tohoto klubu, když došlo ke zrušení okresu Bílina a Duchcov, přešla aktivita tohoto okresního klubu do ZO Svazarmu, v Bíline pak do závodu Chuderice-Sklo. Touto organizací za přispění předsedy J. Šterce byla v Bíline vybudována první stálá sportovní střelnice v Nemocniční ulici, která je v provozu dodnes.

Potud tedy o pozoruhodných událostech kol sportovního stříleni v Bíline od století osmnáctého po polovinu století dvacátého hodných zaznamenání. Další období je posléze současnost a ta teprve pozoruhodnosti zaznamenává, tak že o té při jiné příležitosti.

V  roce 1860 čítala Střelecká společnost v Bíline 60 clenu, vlastnila střelnici, hudbu v uniformách a jmění 187 zlatých. Tento snímek byl pořízen v letech 1890 – 1910. Uprostřed skupiny na snímku je vztyčen spolkový střelecký prapor ozdobený stuhou Města Bíliny a stuhou členky princezny Anny Berty z Lobkovic. Vlevo od středu v prvé řadě střelců stojí terč pro královskou střelbu.

Pod nadpisem je umístěna pamětní medaile vydaná ke stému výročí svěcení ostrostřeleckého praporu 15. srpna 1896.

Družstvo puškařů SSK Chuderice-Sklo ve složení J. Radoš, V. Špale a Zd. Novotný vybojovalo v roce 1964 na přeborech v Praze přední místo a titul Mistru střelby